Kraniosakrální terapie
je terapeutická metoda, která pracuje s komplexem lidského organismu - tělem, psychikou a spiritualitou a bioenergetikou. Při samotném ošetření se zaměřuje na tělo, působí však i v oblasti psychické a duševní.
Terapie začíná rozhovorem. Poté klient ulehá oblečen na lehátko. Závěrem je společné sdílení myšlenek a pocitů ze strany klienta a náhledu terapeuta. Terapie trvá 1 – 1,5 h, u dětí je doba ošetření kratší. U mladších dětí lze provádět terapii při hře. Terapeut vyšetřuje lehkým pohmatem. Metoda je neinvazivní a bezpečná. Klienti ji obvykle popisují jako velmi příjemnou.
Tato jemná doteková metoda využívá vrozené schopnosti lidského těla a duše uzdravovat se. Každý organismus je originální a jedinečný, stejně jako lidský život. Za všech okolností má vždy tendenci směřovat k rovnováze.
Vnitřní nerovnováha v organismu může způsobit řadu psychických i fyzických potíží jako je únava, potíže se spánkem, změny nálad (úzkost, podrážděnost), problémy s trávením, nepravidelná menstruace u žen , neplodnost, snížené libido, zhoršená paměť, výkyvy hmotnosti , kožní problémy, a fyzická bolest. Trvá-li dlouho, může vygradovat v onemocnění. Ošetřením kranio metodou dochází k uvolnění nakumulovaného napětí a odstraňování bloků, které tuto nerovnováhu vyvolávají. Vnitřní rovnováhu často narušuje dlouhodobý stres. Dlouhodobý stres mohou způsobovat vnější i vnitřní faktory, na něž nedokážeme adekvátně reagovat. Mezi tyto faktory patří: mezilidské vztahy, prostředí, v němž žijeme, zvládání reality, sebejistota apod. Terapie navozuje setkání se sebou skrze terapeuta nebo s jeho doprovodem. Dochází k jemnému doteku vlastní dokonalosti, zdraví a pocitu celistvosti.
Metoda diagnostikuje pohyb kraniosakrálního systému a následně s ním pracuje. Kraniosakrální rytmus bývá označován jako „Dech života“. Kraniosakrální systém obsahuje lebku (kranium) , intrakraniální a spinální membránový systém, cerebrospinální tekutinu, páteř včetně kosti křížové (sacrum).
Metoda je vhodná pro všechny věkové kategorie od novorozenců po seniory, hodí se i pro handicapované.
Z historie: Kraniosakrální terapie vychází z osteopatie. Jejím zakladatelem byl koncem 19. stol. americký lékař Andrew Tailor Still. Začátkem 20.st ji rozvinul jeho žák, Dr.William Sutherland, když objevil pohyb v kostech a mezi nimi, související s činností mozku. Následně John E.Upledher objevil v roce 1970 při operaci krku kraniosakrální rytmus (zaregistroval pulzaci na míšní membráně, která nebyla ani srdeční ani dechovu pulzací). V roce 1975 získal Dr. Upledger grant na výzkum kraniosakrálního systému na Michigenské státní univerzitě. Na základě výzkumu a vlastní praxe významně tuto metodu zdokonalil.
Ze současnosti: Neurovědy zabývající se výzkumy mozku a nervové soustavy uvádějí: *Laskavé doteky uvolňují hormony jako oxytocin, serotonin a dopamin, snižují stresový kortizol, aktivují limbický systém a mohou snižovat úzkost, posilovat paměť a emoční rovnováhu, což je důležité pro zdravý vývoj a pocit bezpečí. *Propracovávají se polyvagální teorie o tzv. „bloudivém nervu“ (nervus vagus) a důležitosti pocitu bezpečí pro zdraví a zotavení. *Mozek pracuje v různých rytmech (frekvenčních pásmech). Pomalejší aktivita mozku způsobuje vylučování hormonů a neurotransmiterů, které napomáhají regeneraci a uzdravování, zatímco dlouhodobá rychlá aktivita (frekvence Beta 2 /20-30Hz/) vyčerpává energeticky organismus a blokuje vylučování některých hormonů. Při kraniosakrálním ošetření se mozek dostává do frekvence Alfa (8 –12 Hz), kdy dochází k integraci těla a mysli. V tomto klidném stavu se tvoří acetylcholin (snižuje krevní tlak a hladinu cholesterolu) a dopamin (zlepšuje emoční stav a srdeční činnost) V dalším, pomalejším rytmu Théta ( 4 – 7 Hz) , do něhož též při ošetření klient proplouvá, se vylučuje melatonin (reguluje spánkový rytmus, napomáhá učení a eliminuje depresivní stavy) a serotonin (ovlivňuje náladu, emoce a spánek). Tento stav hluboké meditace je vhodný k učení nových vzorců a přeprogramování starých.
