Kraniosakrální terapie

je terapeutická metoda, která pracuje s komplexem lidského organismu (tělem, psychikou i spirituální složkou) a bioenergií. Při samotném ošetření se zaměřuje na tělo, působí však i v oblasti psychické a duševní.
Terapie začíná rozhovorem. Poté klient ulehá oblečen na lehátko. Závěrem je společné sdílení myšlenek a pocitů ze strany klienta a náhledu terapeuta. Terapie trvá 1 – 1,5 h, u dětí je doba ošetření kratší. U mladších dětí lze provádět terapii při hře. Terapeut vyšetřuje lehkým pohmatem. Metoda je neinvazivní a bezpečná. Klienti ji obvykle popisují jako velmi příjemnou.

Vnitřní nerovnováha vede k pocitu nespokojenosti. Trvá-li dlouho, může se promítnout ve fyzické rovině formou bolesti nebo nemoci. Ošetřením dochází k uvolnění nakumulovaného napětí v důsledku dlouhodobého stresu a k odstraňování bloků. Dlouhodobý stres mohou způsobovat vnější i vnitřní faktory, na něž nedokážeme adekvátně reagovat. Mezi tyto faktory patří: mezilidské vztahy, prostředí, v němž žijeme, zvládání reality, sebejistota apod. Terapie navozuje setkání se sebou skrze terapeuta nebo s jeho doprovodem. Dochází k jemnému doteku vlastní dokonalosti, zdraví a pocitu celistvosti.

Tato jemná doteková metoda využívá vrozené schopnosti lidského těla a duše uzdravovat se. Každý organismus je originální a jedinečný, stejně jako lidský život. Za všech okolností má vždy tendenci směřovat k rovnováze. Metoda je vhodná pro všechny věkové kategorie od novorozenců po seniory, hodí se i pro handicapované.

Z historie: Kraniosakrální terapie vychází z osteopatie. Jejím zakladatelem byl koncem 19. stol. americký lékař Andrew Tailor Still. Začátkem 20.st ji rozvinul jeho žák, Dr.William Sutherland, když objevil pohyb v kostech a mezi nimi, související s činností mozku. Následně John E.Upledher objevil v roce 1970 při operaci krku kraniosakrální rytmus (zaregistroval pulzaci na míšní membráně, která nebyla ani srdeční ani dechovu pulzací). V roce 1975 získal Dr. Upledger grant na výzkum kraniosakrálního systému na Michigenské státní univerzitě. Na základě výzkumu a vlastní praxe významně tuto metodu zdokonalil.

Metoda diagnostikuje pohyb kraniosakrálního systému a následně s ním pracuje. Kraniosakrální rytmus bývá označován jako „Dech života“. Kraniosakrální systém obsahuje lebku (kranium) , intrakraniální a spinální membránový systém, cerebrospinální tekutinu, páteř včetně kosti křížové (sacrum).